Koukolovka

Jak jsem psala minule, vyrazili jsme na výlet bez cíle...Bylo mi vlastně úplně jedno, kde skončíme a když jsme vysedli u krásné louky, byla jsem spokojená. Sluníčko už bylo nízko a ta louka tak nádherně voněla....Prostě tak, jak to dokáže jen louka na konci léta. Pod nohama nám skákali desítky koníků a cvrkali cvrčci a my ještě netušili, že náš taťka má v plánu vytáhnout nás až na Koukolovku. A tak jsme si to tak pomalu šinuli do kopce, lovili brouky, trhali žaludy a cpali je tátovi do tašky, aby to pak včetně panenky Terezky, pití, sváči a dalších věcí, musel celou dobu nosit :-) 
Z vrcholu Koukolovy hory je krásný výhled na Beroun a okolí. A tak jsme si tam tak při západu slunce povídali o okolí, o skalách i o těch červených bobulkách, co tam právě zrály.
A cestou dolů jsme si vyprávěli o loupežnících, co tam ve skalách určitě bydlí. O netopýrech, co nám létali nad hlavami i o vlcích, co se jich nemusíme bát, protože tu už dávno nejsou :-)