Why Not? p.h.o.t.o.: 2014

Tak další rok je skoro za námi a mě čeká již čtvrtý ročník adventního fotokalendáře.

Každý den jedna fotka... každý den jeden záznam o našem adventu tak, jak ho prožíváme.

Dvacet čtyři

Vše je nechystáno, vše je hotovo... Rodina je pohromadě, děti hoří nedočkavostí, pod nohy se pletou hafani,... a je nám krásně.

Dvacet tři

Stromeček... náš skoro třímetrový drobeček :-) stojí.

Dvacet dva

Vánoční úklid jde do finiše a my si pochutnáváme na vyloženě "letním" obědě... Salát caprese tak, jak ho máme nejraději.

Dvacet jedna
Je potřeba doplnit lednici a dokoupit pár nezbytností na sváteční stůl... A všechno je uklizeno ještě dřív, než mě napadlo to vyfotit... Tak alespoň cvak svíčky, které už je dobrých 20 let... Ne-li víc... Prostě další z mých medvědích dárečků od maminky.

Dvacet

Tak už potřetí za sebou si děti jejich táta nevzal na víkend u něj... Ani jednou jim během těch šesti týdnů nezavolal, aby se zeptal, jak se mají... Ale k tomu, abychom se bavili, ho opravdu nepotřebujeme. Takže nás dnes čeká krásná procházka vánoční Prahou a nádherná výstava v Jízdárně Pražského hradu.

Devatenáct
Dnešní den je poněkud hektický... A tak jediná fotografie, kterou dnes mohu zveřejnit, je tahle z příprav na dnešní focení.

Osmnáct

Je čtvrtek a před námi první besídka na vodáckém kroužku... Dárečky, hry, pečení buřtíků,... a mlsání doneseného cukroví. No a protože jsem naprosto vzorná maminka, dodělala jsem včera večer poslední druh, aby to měla slečna M. komplet.

Sedmnáct

Škola se pro letošní rok pomalu blíží ke konci a děti čekají besídky ve škole i na kroužcích. Filcové brože pro kamarády už jsou nachystané, zbývá došít poslední kousek... a čokoládová lízátka do teplého mléka...nebo prostě jen tak na mlsání, už jsou také vánočně zabalená.... Jen pan B. je opět doma s bolestí krku a vypadá to, že letos za něj do školy ponese dárečky ségra :-(

Šestnáct

Fuj, vůbec se mi do toho nechtělo, ale nedá se nic dělat... Okna, okna a zase okna :-)

Patnáct

Povedlo se... Po spoustě týdnů... nebo spíš měsíců... jsme se konečně zase sešly s mou milovanou kamarádkou... Prostě nestíháme ani jedna... Takže ještě jednou velké díky za kafe, Ivanko.

Čtrnáct

Já pokračuji s chystáním Vánoc a děti vyrazily na sportovní odpoledne s vodáckým kroužkem... Hry, fotbálek a plavání.

Třináct

Sobota... Jdeme na to....

Dvanáct

Dnes jsem měla doma moc milou návštěvu... Čerstvě čtyřměsíčního modela, který nutně potřeboval fotku na novoroční přání.
A ač je to ten nejusměvavější a nejpohovější frajer, co znám, vzali jsme to hopem, aby ho náhodou nenapadlo začít protestovat :-)

Jedenáct

Zatímco děti splétají na koleni náramky z bavlnek, co se dnes naučily vyrábět na vodáckém kroužku, já zase celý večer šiji... K tomu nám běží v televizi "Vyprávěj" a vzduchem se line jedna z nádherných vánočních vůní Yankee Candle.

Deset

Nikdy jsem nepatřila mezi holčičky, co se nakrucují před zrcadlem v mámině kombiné a představují si svůj svatební den... Svatba pro mě byla něco, co by se mělo splnit, když chcete s někým založit rodinu a strávit s ním zbytek života... Alespoň tenkrát jsem si tohle myslela.
I když můj svatební den byl krásný, je něco, na co jsem se těšila posledních 14 měsíců minimálně tisíckrát víc... Den, kdy se rozvedu...
A je to tady... První stání, odklepnuto, bez námitek... Svoboda.

Devět

Chtě nechtě mě dnes čekala má pravidelná úterní cesta na polikliniku... Po hodině a půl čekání na ortopedii, jsem si zase dobrovolně nechala mrzačit koleno... Auuuu.

Osm

Vánoce se blíží a s nimi i besídky ve škole a na kroužcích. Na dárečky pro kamarády letos moc peněz není, tak jsme zapojili mozkové závity a bude se vyrábět... Nějaká ta dobrota, ale i filcové brože pro kluky i holky.

Sedm

Zatímco jsem včera byla pryč, složily mi obě děti básničku... každý svou... naučily se ji a hned po příchodu mi ji odrecitovaly...
Stejně tak i dnes... A já mám znovu v očích slzy.

Šest

Po roce a jednom dni je tu opět náš každoroční vánoční sraz s naší fotopartičkou. Jak já se na holky těšila... Čas utíkal jako splašený a hrozně rychle byl konec. Je to ten nejlepší důkaz toho, jak nám to dohromady krásně šlape.
Dnešní fotka je také tradiční... mobilová :-) Kdo by se tahal s foťákem, když má kolem sebe tolik super fotografek a plnou tašku vánočních dárečků? ;-)

Pět

Děti mám i tenhle víkend nečekaně u sebe... Tatínek o ně už měsíc nestojí, čert je také kupodivu neodnesl a výslužku mají takovou, že samy říkají, že si to nezasloužily... A co já?... Kromě dobrot, co jsem dostala, mám po týdnu konečně volný večer. Takže zasloužená sklenka vína a totální útlum u televize :-)

Čtyři

Hlavní událostí tohoto dne byly třídní schůzky... Je moc fajn poslouchat, jak paní učitelka děti chválí a doufám, že jim to ještě nějaký ten rok vydrží... Asi těžko, co? :-)
No a jinak jsem se dohodla s pár medvědy, že je pustím do světa. Tady se akorát perou, nezavřou pusu a nedá se tu v klidu ani najíst... Tak ať už mohou trávit Vánoce u svých nových kamarádů.

Tři

V podstatě úplně obyčejný den. Něco na mě leze a s prací končím až těsně před desátou večer... Asi jako spousta z nás teď před svátky.
Prckové byli se školou bruslit, a i když jsou zvyklí řádit od rána do noci, ten pobyt na ledu jednoho z nich totálně zmohl.

Dva

Slečna M. ráno vstala, koukla ven a povídá: "Mami, venku je bílo"... No musím říct, že jsem jí to nejdřív vůbec nevěřila, protože sníh jsem opravdu u nás nečekala. Ale je to tak, trocha sněhu tu je...

Jedna

Letos to u nás moc vánočně nevypadá... zatím. Já mám práce na hlavu a absolutně nestíhám, děti tak nějak nestíhají taky a všechny ty sváteční přípravy odsouváme na neurčito... Jen ty krátící se dny připomínají, že už je prosinec.

Jak jsem psala v minulém příspěvku, zvládla jsem za poslední dobu dvě věci. Tou první byla výstava a tou druhou byl pátý ročník festivalu Fotoblázinec.
Byla jsem oslovena pořadatelkou Irenou Bucharovou, abych zde přednesla něco o našem Projectu 52, a tak jsem se do toho rozhodla nakonec jít. Za vydatné podpory kamarádky Veroniky Krásové, kterou jsem nakonec při prezentaci ani pomalu nepustila ke slovu... Sorry, Verčo :-)
Byl to opravdu úžasně strávený den... Od rána, kdy jsme se slečnou M. kreslily na chodník ukazatele na místo konání festivalu, až do večera, kdy se udílely ceny a losovala tombola. Přijetí nás nováčků, bylo více než vřelé. Krásně jsme si popovídali s ostatními fotografy, probrali u kafe novinky, vyslechli si několik zajímavých přednášek, zhlédli taneční vystoupení orientálních tanečnic a pokochali se výtvory ostatních.
Verča se na rozdíl ode mne zúčastnila místního soutěžního fotolovu a musím naprášit, že vyhrála krásné druhé místo... A já, ač jsem fotografie na soutěžní výstavu vybírala na poslední chvíli a spíš jen tak do počtu... "Protože samý kytky asi těžko někoho zaujmou, že jo" :-D... jsem si taky nějaké to ocenění nakonec odnesla.

Za ranní report tentokrát děkuji Verče Krásové, neboť na rozdíl ode mne, není líná vytáhnout foťák z tašky :-)