Stránky PROJECT 52 ... ROK 2015

Why Not? p.h.o.t.o.

Moje fotka
"What uses having a great depth of field, if there is not an adequate depth of feeling?" W. Eugene Smith

pondělí 24. prosince 2018

Adventní kalendář 2018


I když máme všechny práce nad hlavu... stres a shon...  I letos jsme se sešly při focení našich adventních kalendářů...
24 dní... 24 fotografií... 




Dvacet čtyři
A je to tady... Štědrý den. 
U stou nás bude osm. Někdo chce řízky, někdo lososa... někdo nejí bramborový salát... Prostě máme co dělat...
Takže ještě chvilinku, než se setmí a pak... Pak možná zazvoní zvoneček...


Dvacet tři
Už to máme komplet... Obří mísu bramborového salátu, vývar na zítra i ozdobený vánoční stromeček... Respektive strom.
I děti mají své pokoje nachystané a na postelích vánoční povlečení... Bez toho by to nešlo...



Dvacet dva
Zítra i nás čeká vaření bramborového salátu, takže jsme dnes do obchodu prostě museli... Hrůůůůza.... Všude davy lidí, kterým to člověk ani nemůže mít za zlé... Však jsme tam byly taky. :-)... Ale máme všechno...
Hlavně pořádnou kytici eukalyptu na vánoční stůl...


Dvacet jedna
Nejsem moc na holčičí pití... Koktejlíček s paraplíčkem není určitě to, po čem bych někde v baru sáhla... A protože Vánoce jsou i o dobrém jídle a pití, koupila jsem si  Roku gin... No jasně, že i kvůli té nádherné lahvi...
Jeho fotka tu vypadá určitě lépe než my, když jsme dnes finišovali vánoční úklid s rýžákem v ruce :-) ...


Dvacet
To je taková nádhera, když venku svítá a pomalu začne padat sníh... A padá víc a víc...


Devatenáct
Děti mě letos opět velmi mile překvapily. Dárky pro rodinu, kamarády i spolužáky řeší už víc než dva měsíce. Tak moc chtějí všem udělat radost... A to ani nemluvím o tom, že je to stálo téměř veškeré jejich úspory...
A aby té radosti bylo ještě víc, vyrábí zase na besídky lízátka z bílé čokolády... Buď do teplého mléka... nebo jen tak do pusy...


Osmnáct
Poslední čerstvé miminko před svátky. Zítra ještě roční Anička a na pár dní má foťák pohov... a já taky.
A u čeho se večer dobře koulí čokoládové lanýže?... U pohádky a sklenky červeného... Tyhle vánoční dárečky od zákazníků se prostě hodí...



Sedmnáct
Tuhle holku jsem zahlédla poprvé před dvěma a půl lety, když jsem náhodou narazila na internetu na článek o mladých originálních tatérech. Od té doby jí sleduji a věděla jsem, že až nastane ten pravý čas, půjdu jedině k ní... Ten čas už nastal dávno, ale dostat termín, není úplná legrace. Jakmile booking otevře, během chvíle jsou všechny pryč. Takže když mi na podzim napsala, že se  v prosinci uvidíme, byla jsem šťastná jako blecha...
Ano, mohla jsem jít ke komukoliv jinému a hned... Mohla jsem mít jednu ze stovek kopií tetování od Duhovky... Jenže to je jako jít si pro Vuittonku do SAPY... 
Tetování pro mě znamená víc, než mít na sobě NĚCO, co jsem zahlédla na někom někde na netu... A když poněkolikáté mazala z mojí ruky návrh s tím, že není spokojená, že tohle nejsem já... když jsem ji sledovala při práci... tu preciznost, jemnost... věděla jsem, že na některé věci se čekat opravdu vyplatí... 
Tohle jsem opravdu já... originál...



Šestnáct
A CALM & QUIET PLACE... Tak to určitě, když máte doma 4 děti... 
A ten bordel všude...


Patnáct
Protože musím ještě dodělat pár zakázek, aby si všichni stihli své fotky ještě před svátky v klidu vytisknout, zůstali jsme dopoledne s Bártem a Mínkou doma, zatímco Michal s Agi a Míšou vyrazili do Zbečna na adventní jarmark na Hamousově statku... 
A protože na mě Michal myslí, kudy chodí, dostala jsem od něj tuhle parádní ovečku na newborn focení... 
A malilinkou pidimyšku navíc... :-)



Čtrnáct
Všichni kolem chodí na firemní vánoční večírky... Firmy se předhánějí, kdo ho bude mít lepší a zábavnější... a my "nezaměstnanci" 

nemáme nic... 
Takže žádné takové, vyrážíme na vánoční večírek ve dvou. Však si ho taky oba pořádně zasloužíme... Dneska nebudu sedět u počítače do noci, naopak, právě teď ho vypínám... Jenom trocha tohohle a trocha támhletoho a můžeme jít...  



Třináct
Mám moc ráda náramky z minerálů. Vypadají dobře, i když běhám ve své skorouniformně  - džínách a triku. Žádná přehnaná zdobnost... A mám je v tolika barvách, že se hodí prakticky ke všemu.
Jeden jsem ale nosila ze všech nejraději... Tenhle od EMMY... Nějak se s námi poslední měsíc loučí jedna věc za druhou... Buď chtějí udělat místo Ježíškovi nebo nevím... 



Dvanáct
Košíčky kam se podíváš... 
A nejlepší zpráva dne... Ségra jde konečně domů z nemocnice...


Jedenáct
To se mi zase něco povedlo... Místo konzervy karamelového Salka jsem v obchodě omylem čapla čokoládové Pikao...  
Z tohohle tedy krém na karamelové košíčky neudělám. Ale když už jsem ho načala, sosám dneska celý den u počítače parádní kakao...



Deset
Naprosto klasický prosincový den... 
Od hromady prádla k plotně, od plotny k počítači a fotkám... Než se exportují z jednoho programu do druhého, rychle plním další hromadu cukroví krémem... A teď ještě rychle rozehřát čokoládu, než mi pípne pračka...


Devět
Máme vánoční stromeček... Hned, jak jsme ho z auta viděli, věděli jsme, že bude náš... Prý to je jednoznačně ten největší, který letos dostali :-)
Na takový strom je potřeba hodně ozdob... A ty já naštěstí za ty roky nasbírané mám... Ale protože Michal zavedl tradici, že si na něj každý rok koupí jednu vlastní, byli jsme společně vybrat tu letošní... Už čtvrtou...


Osm
Už jsme se viděly tolikrát  a pořád je to stejný... Stejný ženský, stejná legrace, stejná ostuda... Každoroční vánoční sraz naší fotoparty... 
Zase to nějak moc rychle uteklo...


Sedm
Dvě focení, dvě budoucí maminky... dokonce snad se stejným termínem porodu... a kočka, která mi při jednom z nich asistovala. 
Vlastně pokaždé, když na tohle místo vyrazím fotit, je tu i ona. Plachá je čím dál méně a leze mi do záběru, jak se jí zachce. Jako by si myslela, že jsem tu kvůli ní...


Šest
Milujeme kadidlo... Jak můžeme, nakukujeme do kostelů a nasáváme tu úžasnou vůni... Je v ní noblesa, tradice, tajemno,...  
Máme zásobu vonných svíček a vosků s touhle vůní, aby nám nechyběly, když jejich prodej skončí... A celý rok se těšíme, až začne advent a my začneme pálit jednoho františka za druhým.
Jeden právě hoří. Zkuste si přivonět, je to nádhera...


Pět
Je pátého prosince, ale čerta jsem dnes neviděla ani jednoho... Navečer jsme vyrazili do centra prohlédnout si vánoční strom, dát si svařené víno a klobásu, ale čerti nikde... Všeho všudy jeden belhající se Mikuláš... 
Naštěstí mně čerti ani Mikuláš nechybí a andílků mám pravidelný přísun po celý rok... Tohle je ten dnešní, David...



Čtyři
To si tak ráno jedete po dálnici v koloně a přímo uprostřed jízdního pruhu se vám najednou zjeví podstavec silničního značení... Uhnout není kam...
My jsme přišli o olejovou nádrž, další čtyři auta o kolo...



Tři
Kvůli hromadě práce jsem letos trochu ve skluzu... Ale nevadí, všechno se stihne a těch 13 kilo cukroví i letos bude :-)
Jsme na to přece dva... A právě začínáme... 


Dva
Poslední fotka sněhu... Prší... Má pršet celé odpoledne a čím dál víc... 
Zatímco Michal drtí v Monopolech Mínu s Agi, já už hodinu stojím u čím dál vyšší hromady palačinek. Vypadá to na takové líné zimní odpoledne, protože v tomhle počasí se nedá dělat vůbec nic. Dokonce se zdá, že poprvé za posledních deset let, neuvidíme rozsvícení vánočního stromu... 


Jedna

Letošní začátek prosince je až nečekaně stylový... Kdo by to byl včera řekl, že do rána bude venku bílo. Sněhu sice není mnoho, ale lepší než nic. Zvlášť tady u nás, kde si ho moc často neužijeme. 
A abych to ráno měla ještě krásnější, koupila mi včera Jasmínka ke snídani úžasný čokoládovo-višňový muffin v CrossCafe. Jestli to takhle bude pokračovat, čeká mě 24 báječných dní :-)



středa 21. března 2018

Why not? photo

Tenhle blog jsem založila už hrozně hrozně dávno... Vlastně hned po tom, co jsem si koupila svoji první zrcadlovku... Letos v létě už to bude 7 let. 

Focení mi doslova změnilo život. Stalo se nejen mým koníčkem, ale i mou prací. A proto nastal čas posunout se dál a já si konečně vytvořila "pracovní" webové stránky. Najdete je tady: www.whynotphoto.cz





I když na blog už nedávám skoro nic, rušit ho určitě nebudu. Je tu spousta našich úsměvů i slz. Spousta krásných dní, výletů, her... Dětství mých dětí... A minimálně ten každoroční adventní kalendář musím dodržet :-)

Pokud vás ale zajímá, jestli to už u mě není jen o té práci, musím říct jednoznačně: "NE". Fotky našich všedních dní existují... Jen jsou trochu jiné a hlavně jinde. Skryté těm, kterým náš soukromý život stále nedá spát.

Přesto chci moc poděkovat všem, kteří nás v minulosti sledovali. Všem, kteří mi kdy napsali jakoukoliv zprávu, komentář, email,... Děkuji, že jste o sobě dali vědět. Moc si vašeho zájmu vážím a přeji vám krásné jaro. 

Veronika





.