Adventní kalendář 2023

 

Letos jsem hodně přemýšlela, jestli sem vůbec adventní kalendář nahrávat. Přeci jen je tenhle blog už jen malou vzpomínkou na to, co býval kdysi. Doba jde dál a po těch letech jsou už úplně jiná místa, kam si pravidelně ukládám fotky z našeho života.

Adventní kalendář a celá parta, která se do něj každý rok pouští, má své místo na Facebooku. Fotky z něj přidávám i na Instagram, kde ho vidí velká část mých přátel... A ti, co nakouknou sem, jsou většinou jen náhodní návštěvníci nebo lidé, před kterými většinu roku své soukromí schovávám za zamčeným profilem...

Ale tradice je tradice, takže tady je můj adventní fotokalendář s číslicí třináct...

Dvacet čtyři

Je po všem... Bylo to krásné, ale za rok to bude ještě lepší...
Budeme tu zase všichni pohromadě...

Dvacet tři

Trocha dopoledního šílenství v obchodech, ať je všechno co nejčerstvější. Do květinářství pro květiny na štědrovečerní stůl... A moje nová ozdoba... Další medvěd do sbírky...
Já ho tam prostě nedokázala nechat... 

Dvacet dva

Stromeček stojí a je nádherný...
Asi jediná hezká věc tohohle ošklivého, šedivého, smutného dne... Od včera jsme myšlenkami úplně jinde... 

A myslím, že podobně to máte dnes asi taky...

Dvacet jedna

Protože si Michal každý rok pořizuje svoji vánoční ozdobu, ani ten letošní samozřejmě není výjimkou... Ještě pár let a bude si kupovat i vlastní vánoční stromek, protože na ten náš rodinný, se ty jeho ozdoby už nevejdou... 

Dvacet

Dnešní fotku jsem nefotila já. Jen jsem si ji objednala... Letěla za mnou zhruba 9 565 kilometrů až ze slunné Kalifornie, kde Jasmínka právě tráví svůj roční stipendijní pobyt…

My tu máme zimu, šedo. S nudlí u nosu dokončujeme úklid, abychom mohli konečně nazdobit dům, a postavit v obýváku stromeček… U Jasmínky začaly Vánoce hned druhý den po Halloweenu, stromečků mají doma několik a s kamarádkami pořád ještě běhá po výletech v tílku a šortkách…   

Ještě před rokem by nás ani nenapadlo, že letošní Vánoce budou až tak moc jiné pro nás obě.  A na rovinu říkám, že od příštího roku bude tahle holka hezky zase trávit Vánoce doma, u maminky… A basta!

Devatenáct

Zajeli jsme do Prahy koupit poslední dárek a do našeho oblíbeného beershopu... Je to tradice...
A hlavně, kdybych si musela vybrat mezi plechovkou dobrého piva a lahví šampaňského, sáhla bych rozhodně po plechu... 

Osmnáct

Michal byl hned brzy ráno darovat krev, a pak samozřejmě zůstával doma, takže jsme mohli alespoň v klidu vyrazit pro stromeček dřív, než se nahrnou do všech obchodů davy lidí... 

Další důležitý bod na vánočním seznamu splněn... 

Sedmnáct

Čekala jsem, že dneska už budu normálně fit.. No vůbec!
Dokonce jsem usnula odpoledne v obýváku na sedačce. A to se mně opravdu nestane, jak je rok dlouhý. Ale já už ty oči prostě nemohla udržet...  

Ale aby mi práce úplně nestála, dozdobila jsem poslední cukroví... A jako každý rok, i letos testuju další nový druh... Pistáciová pasta uvnitř, pistáciová poleva navrchu...

Šestnáct

Kromě zázvorového čaje je ještě jeden zaručený lék na moje nemoci... Pěkně silný domácí kuřecí vývar.
A pokaždé, když mě Michal vidí doma celý den frkat, sebere se, zajede do krámu a na sporák postaví náš největší hrnec... Kolem něj pak několik hodin poskakuje, obírá maso, krájí zeleninu. Dokud přede mě nepostaví talíř té největší horké dobroty...

 A než ten hrnec, na který mi prý nikdo jiný nesmí ani sáhnout, sním, jsem zase úplně zdravá...

Patnáct

Ještě v úterý jsem říkala:" Jasně, ať starší sestřičku tatínek na tu společnou fotku dovede. Tenhle týden už další miminko nefotím a já od dětí na focení nikdy nic nechytnu."
No, tak možná to nebylo během tohohle focení a spíš na mě někdo něco prsknul už o víkendu, každopádně je to tu, přátelé... Bolavé klouby, svaly, únava a rýma... Ani smrkat nemusím. Jen to ze mě kape a kape...
Naštěstí to není nic, co by nevyléčil o pár dní doma a spousty zázvorového čaje...   

Čtrnáct

Já jsem čokoládová... I když občas nepohrdnu tou mléčnou, nejraději mám ty bez náplně, hořké od 60% kakaa výš...
Když jsem nedávnou celou vánoční sadu od Ajala posílala jako dárek do Ameriky, přihodila jsem si k objednávce jednu z nich i pro sebe. Na zahánění předvánočního stresu... A samozřejmě tu nejkakaovější, hořkou...

Třináct

Michala dnes večer čeká vánoční večírek, mě plnění cukroví krémem... A do té doby fotky, fotky, fotky,...
Parádní výhled od pracovního stolu na zasněženou zahradu si už bohužel neužiju, tak alespoň, že se k sousedům slétli holubi...
Třináct holubů...

Dvanáct

Během focení miminka jsem si udělala v ateliéru tuhle jednu fotku... Pro jistotu. Kdybych náhodou už nic dalšího nevyfotila... A protože je deset večer, ještě pořád stojím v kuchyni u trouby, jsem ráda, že tu jednu dnešní fotku mám...

Jedenáct

Jedinou zajímavější částí dne byla dnes moje pravidelná, a vždy i velmi příjemná, návštěva kadeřnice... Ale na rovinu, přišlo by mi fakt trapné fotit ji, studio nebo nedejbože sebe. I když je to dlouholetá kamarádka a na můj adventní kalendář se pravidelně každý rok zeptá...

Takže místo mě to focení odnesl tenhle pidikoník, kterého mi přivezli rodiče v devětaosmdesátém, když poprvé spolu vyjeli do Západního Německa a každý rok mi zdobí domov společně se stejně starou "medvědí" svíčkou...

Já mám dneska novou hřívu, on chudák pořád tu starou... :-)

Deset

Práce máme doma všechny víc než dost. A o to víc si cením toho, že se každý rok na to všechno vykašleme, jedeme do centra Prahy… Dáme si snídani a kafe pokaždé na tom samém místě… Povídáme si, pijeme svařené víno a pomalu se přesouváme do pizzerie, kde si objednáváme všechny pořád tu samou pizzu…

A prožily jsme takhle spolu už spoustu let, vypily spousty vína a snědly spoustu pizzy…

Devět

Zatímco první cukroví půjde do trouby až dnes večer, tahle marcipánová štola si v ní pobyla už před pár týdny... Ty nejlepší věci prostě potřebují svůj čas....

Osm

Každý rok mám pocit, že začínám se vším pozdě... S pečením, s úklidem... Že to nebudu stíhat.

Tak ještě, že mám ty kalendáře, abych se mohla podívat, jestli je to pravda. A je to dobrý. Všechna těsta hotová a oproti minulému roku jsem jenom tři dny pozadu...  

Sedm

Fotky z koncertů jsou vždycky nic moc. Telefon nestíhá tu tmu, rychlé pohyby, blikající světla naproti,... A jakž takž se povede jedna fotka z deseti. Jenže vy navíc chcete, aby zrovna ta jedna fotka nebyla ani modrá, ani fialová, natož pak třeba žlutá,... Protože to by vám totálně rozbilo celu tu bílo-červenou atmosféru Vánoc :-)Dělala jsem co se dalo... Tata Bojs

Šest

Obyčejný hektický pracovní den. Po včerejším setkání s přáteli, nás dnes večer nic podobného nečeká. Na procházku taky nejdeme, takže moje dnešní nejdelší cesta vedla k vrátkům a zpět... Ještě že mám po cestě alespoň tuhle cesmínu, která  je letos obsypaná plody jako nikdy dřív...

Pět

Jehličí se asi k Vánocům hodí víc, ale na něj řada teprve přijde. Zatím se budeme pár dní kochat bambusem, který se na zahradě zlámal pod tíhou sněhu...

Čtyři

Teploty klesly ráno hluboko pod nulu, celá republika mrzla a já si užívala, že nemusím za celý den vytáhnout paty z domu... Občas se ty celodenní šichty u počítače hodí... 

Takže zatímco kluci brzy ráno odkráčeli do práce a do školy, já si užívala klidné zasněžené ráno s oblíbeným "snídaňovým" podcastem a hrnkem teplého kakaa v ruce...

Tři

První adventní neděle... Takže co?

No samozřejmě vánoční dekorace na oknech, první zapálený františek letošní zimy, rozsvěcení vánočního stromu na náměstí, rodina, kamarádi, hudba a spousta svařeného vína,...

Užito na maximum. Děkujeme!

Dva

Jsem si jistá, že fotek se sněhem dneska budou všude stovky, protože sníh je dneska naprosto všude. Tedy i u nás v údolí řeky Berounky, kde se ho běžně dočkáme jen občas a to ještě po troškách...

My ho u nás máme dost, ale ne příliš. Nefouká a teploty jsou těsně pod nulou. Prostě dokonalost... Když jsme vyráželi na pár hodin do terénu, abychom si tu krásu užili, čekali jsme davy nadšených rodičů i dětí. Místo toho jsme potkali všehovšudy dva běžkaře, dva cyklisty a tři chodce...Nechápu...

Jedna

Pověrčivá nejsem, ale adventní kalendář s číslem třináct jsem zahájila opravdu stylově... Hodila jsem luxusní záda na čerstvě napadaném sněhu. Vyfotit jsem to nestihla... Sice mě to hodně mrzí, byla by to fajnová fotka, ale vzhledem k tomu, že jsem si parádně narazila záda, vám o tom budu minimálně ještě pár dní vyprávět...

První prosincový den proto začnu o poznání nudnější fotkou, a to čerstvě uvařeným vánočním džemem plným brusinek, pomerančů a koření... Hýbat se moc nemůžu, jíst ale rozhodně ano... :-)