Trocha kultury :-)

Tedy, taky Vás ten začátek školního roku tak semlel? Absolutně nestíháme. Ze školy rovnou domů napsat úkoly, pak na kroužky, do toho nějaká ta návštěva na logopedii nebo sraz s kamarády a je večer... Ale co by také člověk chtěl, když je na děti v podstatě sám... Jo, je to tak. Konečně to máme černé na bílém.. i s razítkem :-) Děti jsou definitivně v mé péči a nám třem spadl obrovský kámen ze srdce.
Ale i tak jsme za posledních pár týdnů zvládli dvě zajímavé věci... Věci, do kterých bych já sama od sebe nikdy nešla, ale nakonec jsem ráda, že se staly. Je super, když kolem sebe máte lidi, kteří vás popostrčí vpřed... I když on to byl vlastně pořádný kopanec od švagra Filipa a moc mu za něj děkuji. Jen díky němu jsem mohla uspořádat svoji první výstavu... A že jsme se toho bála, jak čert kříže. :-) 
Nakonec to dobře dopadlo. Ohlasy byly jen a jen pozitivní a z vernisáže byla moc příjemná akce. Musím říct, že jsem si i zaslzela dojetím... Když kvůli vám někdo narychlo sedne do auta a přijede až z Mnichova, i když ještě ráno o nějaké vernisáží neměl ani ponětí, prostě vás to dostane. 
Měla jsem tam rodinu a svojí úžasnou sestru... Měla jsem tam celou partu svých milovaných fotografek... Měla jsem tam bandu holek, s kterými jsem prožívala svoje těhotenství i první roky mateřství... Prostě tam byl jeden úžasný člověk vedle druhého a to jen kvůli mně... Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale díky moc všem!

A za fotodokumentaci děkuji Dáše a jejímu muži z ateliéru NESVADBOVI