Mám spousty fotek, které stačí převést z RAWu, zmenšit a rovnou je lupnu na blog... ale jsou i fotky, které se bez úprav prostě neobejdou. Člověk si chce pohrát s barvami, někde něco umazat, doladit... a někdy je třeba těch úprav víc, aby fotka vypadala tak, jak si ji od začátku představujete... A právě mezi tyto fotky patří ty malého Ondry a Davídka.
Při tomhle focení to bylo snad poprvé, kdy jsem si říkala: "Sakra, ten full frame by se hodil". Trochu tomu šumu, co mi vylezl, ale především kvůli crop faktoru. Protože zatímco si Věruška cvakala jak o život úplně v klidu, já ležela namáčklá pod topením, s foťákem hlavou vzhůru, vytočeným displejem a snažila se lovit ostřící body přes živý náhled, aby se mi do záběru všechno vešlo... A o nic lepší to nebylo ani z nadhledu, kdy nemít výklopný displej a foťák nalepený na stropě, nic by z fotek nebylo.
Nééé, nestěžuji si. Vlastně to má něco do sebe, že ten FF nemám. Třeba proto, že mám před sebou ještě tolik let a mám se na co těšit, protože jednou ho mít budu. Nechci mít všechno hned, i když bych mohla... Mám prostě ráda ten pocit, že jednou si tu radost udělám... A taky proto, že pak musím sednout k Zoneru a roztáčet mozkové závity, když se snažím fotku upravit tak, jako bych toho místa kolem měla habaděj. A že to byla pěkná dřina :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat