Adventní kalendář 2019

Moje fotky už žijí dávno jiný život někde úplně jinde, ale alespoň jednou do roka tenhle blog ožije... Každoroční adventní fotokalendář už k našim Vánocům prostě patří...

24 dní... 24 fotografií...

Dvacet čtyři
Jsem přesně tam, kde chci být. Na místě, které mám ráda. S lidmi, které miluji... Nezáleží na věcech. Na tom, jestli si připijete luxusním šampaňským nebo vínem za pár korun. Jestli máte strom jak hrom nebo pár větviček ve váze. Jestli najdete pod stromkem diamanty nebo prstýnek z pouti... Nejdůležitější je to, že jste s lidmi, kteří jsou vaším světem... Nikdo nepřebývá a nikdo nechybí...
Já to štěstí mám.

Dvacet tři
Šílenství... Všude... Já vím, proč nesnáším chození po krámech. Proč všechno objednávám přes internet... Jenže jsou věci, které potřebujete právě dnes a čerstvé.

"Naštěstí" jsme vyrazili hodně brzy, kdy to ještě šlo. Bárt si totiž nadělil k Vánocům angínu, takže ještě skoro za tmy stepujeme před ordinací, abychom byli co nejdřív pryč... Nechtěla bych vidět, jak to v obchodech vypadalo o pár hodin později.
A co by to bylo za svátky bez čerstvých květin?... Takže beru plnou náruč, ať to máme zítra doma zase nejhezčí a mizíme...

Dvacet dva

Mám ráda pivo, je to prostě tak... A od té doby, co jsem ochutnala první pivo typu IPA, mohu s čistým srdcem říct, že svrchně kvašená piva doslova miluju... 

Řekla bych, že už jsem vyzkoušela víc piv než většina chlapů. Ale to neznamená, že jsem nějaký notorický pijan, spíš naopak... Pivo si doma vychutnáváme stejně, jako někdo jiný dobré víno. Vybíráme podle značek, doporučení i podle použitých surovin. Víme, který chmel nám voní a chutná. Sledujeme oblíbené pivovary, abychom o nějakou tu dobrotu nepřišli...

Máme nakoupeno, Vánoce mohou přijít...

Dvacet jedna

Doma už je čisto, útulno, voňavo... A tak si dáváme odpoledne na náměstí sraz s přáteli, abychom si u svařeného vína popřáli krásné Vánoce...

Z hodinky jsou dvě, tři, čtyři... A z plánovaného krátkého setkání, neplánovaný dlouhý vánoční večírek... 

Dvacet
Dneska to doma lítalo, kámen na kameni nezůstal. I na malování došlo... Zatímco my pracovali, děti si užívaly ve škole na besídkách... Čokolád a sladkostí dostaly, že já bych s nimi vydržela do léta. Ale bylo toho mnohem víc...



Devatenáct
Čokoládové lanýže ukouleny, cukroví na zítřejší besídky nachystáno, válečná porada ohledně Štědrého dne za námi... Vše postupuje dle plánu :-) ...



Osmnáct
Forum Karlín... Vypsaná fiXa... 25 let...
Dneska jdeme spát až zítra...

Sedmnáct
Rádi zkoušíme nová jídla, nové chutě, suroviny... Nepatříme k rodinám, co vaří tři věci dokola nebo odbývají děti mraženou pizzou a polévkou z pytlíku... Ti dva by se ani nenechali :-)
Když jsem viděla v časopise tuhle krásně barevnou polévku a doma mi náhodou ležela hlávka červeného zelí, co potřebovala spotřebovat, bylo jasné, co bude dnes k obědu... Tohle jídlo mě baví... 

Šestnáct
Šestnáctka je moje šťastné číslo... Funguje skvěle... Takže i dnešek byl moc fajn den...
Příjemné focení, další cukroví hotové, dobře odjetý večerní trénink a teď už jen pohoda ve dvou...

Patnáct
Už bylo načase s tím cukrovím zase trochu pohnout. Takže plním, zdobím,... Pět druhů už mám komplet, ještě jeden bych dnes ráda stihla dokončit... Vanilkové rohlíčky posledních pár let dostávám... No a těch zbylých šest, to už stíhám v pohodě...

Čtrnáct
Sobota... Úplně obyčejná... Trochu práce, trochu zábavy,... A méďa, bez kterého jsem samozřejmě nemohla z obchodu odejít... 

Třináct
Je to neuvěřitelný, ale je to tu... První sníh... Ještě před hodinkou nikde nic a teď tu je...
Tak rychle vyfotit, než zase zmizí... Nebude to dlouho trvat...

Dvanáct

Zkoušela jsem doma ukecat, že by nám toho cukroví letos možná stačilo méně... Ne, nestačilo. Zase mě těch 12 kilo nemine... Michalovým rodičům, ségře, na besídky, kroužky, pro kamarády,... Včera jsme u toho stáli do jedné ráno, dnes to snad stihneme dřív... 

Jedenáct

Už jsem se chtěla vrhnout na ty krásné velké želatinové medvídky, co jsem dostala od kamarádky. A jak tak otvírám sáček, vidím na něm nápis "MEDVÍDKOVÝ ČAJ"... 

Tak jsem tedy uvařila horkou vodu a u jídla sledovala, jak se medvědi na dně hrnečku pomalinku rozpouští... To jsou dneska věci...

Deset

Na tomhle pokračování jsme se s Bárou domluvily už v září, jenže najít společný termín se ukázalo být pořádným oříškem. Nejhektičtější období každého fotografa a fakt, že se z Prahy přestěhovala do Brna, nám to pěkně komplikovaly... Ale je to tam...

Žádný strojek, ale několik hodin ruční práce,... Tečka za tečkou... Hodiny holčičích řečí, trocha bolesti a kousek duše okouzlujícího člověka na mém těle... 

Devět

Fotky, fotky, fotky... odskočit si k těstům na cukroví... a zase zasednout k počítači... To bylo moje pondělí. Ještě, že ten výhled na zahradu mám tak hezký.

Osm

I když bydlíme každá úplně jinde a někdo to má do Prahy pěknou dálku, náš vánoční sraz je prostě tradice. Bez toho by to nebyly žádné Vánoce... Takových let se známe a pořád si máme co říct... A kdyby byl čas, štěbetaly bychom v naší oblíbené restauraci doteď... 

Sedm

Letos jsme se rozhodli, že se vykašleme na Prahu i náš pravidelný večírek v Ambiente a vyrazíme vlakem směr Plzeň, vyzkoušet něco nového... Pizzeria Da Pietro byla, po všech těch ódách, co jsem o ní všude teď četla, jasná volba... A pak s plnými bříšky do Pivotečky a na adventní trhy... Jen tu věž jsme tentokrát vynechali. Dneska to fakt nešlo... Těch schodů... :-)

Šest

Další hektický den... Další fotky, další špinavá okna,... S pečením začnu až příští týden, protože o tomhle víkendu se doma moc neohřeju... Ale alespoň trochu té vánoční atmosféry už doma máme...

Pět

Hned ráno jsem se probudila s brněním ruky. Ty hodiny a hodiny práce u počítače jí v posledních dnech dávají zabrat... Doma jsem dostala rozkazem, začít trochu odpočívat a ruce dávat pauzu... Uvidíme, jestli budu večer pochválená, ale v poledne jsem počítač vypnula a šla umýt pár oken :-)
A za odměnu mi přišel další balíček s drobnostmi do mého diáře. Za ten rok jsem si na něj tak zvykla, že nechápu, jak jsem mohla žít bez něj... A protože leží pár centimetrů přede mnou po většinu roku, baví mě, když je hezky upravený, barevný... a občas mi trochu kecá do života...

Čtyři

Krásná holčička, drobeček, 2 a půl kila, pořád spinká... "S tou si budete moct dělat, co chcete."
Krásná byla, malinká taky a já byla prý první člověk, co ji viděl s otevřenýma očima celých pět minut... Deset, dvacet... Tři hodiny jsme si koukaly z oka do oka a já neměla jedinou fotku. Něco ji trápilo a nenechalo spát... Ale fotky máme, vydrželi jsme... Jen tělo i hlava potřebují restart...
Je středa, balíme s Michalem tašku a vyrážíme na svou pravidelnou lekci jógy. Dneska fakt bodne...

Tři

"Mami, mě bolí hlava a v krku"... Fajn, takže Mínka byla na řadě. Já už si to odbyla, Bárt minulý týden také,... Škrábání v krku, únava a bolest hlavy. Nic víc to naštěstí není a nebude, ale zůstat doma musí...

Dva

Poslední měsíc jsem na děti neměla moc času. I víkendy často padly za oběť vánočnímu focení nebo úpravám fotek... Proto jsem jim slíbila, že alespoň jedno odpoledne v prosinci strávíme my tři spolu a užijeme si ho. Projdeme pár obchodů, dokoupíme společně poslední vánoční dárky, zajdeme si na něco dobrého,... A povedlo se. Puberta nepuberta, byl to moc fajn den. 

Jedna

První okénko kalendáře moc vánoční nebude. Nějak mě ta vánoční atmosféra zatím míjí... Péct jsem ještě nezačala, uklízet jsem ještě nezačala a zdobit už vůbec ne... Adventní svícen na večer je nachystaný, čeká nás rozsvěcení vánočního stromu u nás ve městě, ale to je tak všechno. Ani na ten večerní svařák zatím chuť nemám...
Teď mě honí chuť na úplně jiné věci... Třeba na můj prvoadventní kokosový ořech...