Adventní kalendář

Tak a je to tu zase... ADVENTNÍ FOTOKALENDÁŘ

24 dní... 24 fotografií... A každá z nich znamená střípek dne, který jsme prožili. 

Přijde mi skoro až neuvěřitelné, že tohle je můj šestý ročník. I když nestíhám naši rodinu a náš "život" fotit v průběhu roku a právě před svátky se práce kupí až běda, tohle si nikdy nenechám ujít. K mým Vánocům to prostě patří.

Dvacet čtyři 

24. prosinec... a moje poslední okénko v adventním kalendáři.

V televizi běží pohádka za pohádkou. Všechno už je nachystané, nazdobené. Voní tu vánočka. Děti už se nemohou dočkat večera a naše čivava Sushi je celá nesvá, protože cítí, že se něco blíží... Mně už zbývá jen dožehlit košile pro kluky a šaty pro Jasmínku, vložit sem tuhle fotografii... a konečně na pár dní zaklapnu notebook a budu si užívat vánoční svátky... 
A Vy si je užijte také. Krásný Štědrý den všem.

Dvacet tři 

Vstávat se mi ráno moc nechce... přeci jen jsme balili dárky do dvou hodin ráno... ale nedá se nic dělat. A byla by to škoda, protože dneska mi udělala radost spousta věcí.

Třeba ty dva chlebíčky s vajíčkem teď večer... Moje ségra po ránu a její výborný dezert, úžasný dárek k Vánocům od mojí přítelkyně, vtipné přání v mobilu od kadeřnice,... A taky fotky, které jsem si dnes vyzvedla z tisku a s velkým napětím zjistila, že se letos prostě povedly...

Dvacet dva 

Teda dneska je to dřina... a to doslova. Ta naše všudypřítomná bílá dlažba...
A v bílé tradičně pokračujeme i na vánočním stromečku, který konečně stojí a je zase nejkrásnější ze všech...

Dvacet jedna 

Po všech těch pracovních záležitostech jsme na řadě my a doma to už začíná konečně vypadat vánočně... 

Dvacet

Dneska se to kazí na všech frontách. Od kamarádek mi chodí jedna nemilá zpráva za druhou... Prostě den blbec... Doufám, že nám se to vyhne a ty 4 hodiny do půlnoci vydržíme bez pohromy. Zatím to vypadá dobře a ke štěstí mi nechybí absolutně nic...

Devatenáct

Pět dní do Ježíška... Děti už spí... Křídla Vánoc, Sauvignon pozdní sběr, my dva...

Osmnáct

Zatímco my uklízíme a doděláváme poslední druh cukroví, vyrábí naše slečna lahve na domácí vaječný "likér" pro svoje kamarádky a rodinu... 

"Mami, nechci, aby si mysleli, že jdu do krámu a koupím jim jen tak první věc, kterou vidím... Chci, aby věděli, že mi na nich záleží."
Mám z ní radost... A vlastně z obou dětí tenhle víkend. 

Sedmnáct

Víkendový program je jasný. Přípravy vrcholí, musíme s tím doma pohnout...

Šestnáct

Další úplně obyčejný den... Takže paráda... Už hodně dlouho je každý můj úplně obyčejný den moc fajn. Ráno se těším, až se probudíme a večer, až budeme usínat...
Dnes jsem jako bonus navíc měla výbornou slanou palačinku, svařené víno na náměstí, procházku a newborn focení s moc milou maminkou... a teď už mě čeká jen úplně obyčejný večer...

Patnáct

Je už skoro půl dvanácté a my teprve končíme. Napečeno je všechno, co mělo být..... a je toho opravdu hodně. Teď už jen plnit, zdobit, vrhnout se na dalších x druhů nepečeného... a Ježíšek může přijít... Jupíííí.

Čtrnáct

Konečně pečeme...

Třináct

Na nešťastnou třináctku vůbec nevěřím... ale stejně ten dnešní třináctý prosincový den nebyl úplně takový, jaký bych si představovala. 
Začal krásně a skončil ještě lépe, ale to mezi tím, má pro mě nepříjemnou pachuť.
Nesnáším lhaní... Neuvěřitelně... Děti vedu k tomu, že se smířím s čímkoliv, ale ne se lží. Jasně, občas to na mě zkouší, ale vždycky jde o maličkosti... Že už byly ve sprše, že si vzaly na noc rovnátka,... Ale nikdy nelžou tak, aby někomu záměrně ublížily. 
A pak máte lidi, kteří jsou bohužel součástí vašeho života a pro které je lež a lhaní běžnou věcí. Manipulace s pravdou a sebelítost, jsou způsobem, kterým v životě získávají to, co chtějí... a až příliš často jim to vychází... A pak se diví, když to po nich jejich vlastní děti opakují.
Ale šup s tím za hlavu... Nemá cenu se trápit malichernostmi. Jsou věci mnohem důležitější... Třeba náš dnešní vánoční večírek...
Sukuby forever!

Dvanáct

Chtěla jsem začít péct cukroví... nestihla jsem to. Chtěla jsem se alespoň jeden den necpat sladkým... neudržela jsem se.... A takových věcí, které jsem dneska chtěla, bylo víc... Ne vždycky to prostě vyjde.
Ale abych k sobě nebyla tak přísná, spoustu věcí jsem dneska taky splnila... Třeba jsem po hodně, hodně dlouhé době nachystala na cestu jednu malou medvědí slečnu... Už se nemůže malé Amy dočkat. 



Jedenáct
Včera bylo veselo, dneska se musí makat. Jedno rychlé focení, zkontrolovat úkoly, upravit pár fotek,... Naše slečna má dnes zase svůj den, takže se musím několikrát rozčílit. Ostatní děti jen nevěřícně koukají, co předvádí... A my taky... Její pubertu jedna z nás opravdu nejspíš nepřežije...

Deset
Ranní kafe a dort, rozdávání dárečků, procházka centrem Prahy, medovina, Šárky sfoukávání svíček na narozeninovém dortu pod stromem na Staroměstském náměstí, Dyzajn market u Národního divadla a pak už jen spousta štěbetání, smíchu a Aperolu v naší oblíbené restauraci... 

I když sem chodíme jen jednou za rok, moc dobře si nás pamatují... A bodejť by ne. Tohle je náš každoroční a vždy naprosto NEZAPOMENUTELNÝ vánoční sraz.

Devět

Už mě ty nákupy letos nebaví. Je to hrozný žrout času... Vánoční dárky už mám díkybohu komplet. 

Jenže děti nějak moc rychle rostou. Jeden den potřebují nutně nové tepláky a druhý den šaty na parádu. Dnes dorazily několikery džíny pro moji slečnu, která se rozhodla, že v sukni vypadá prostě blbě a úzkých džínů  (Protože když jsem si koupila ty kozačky, tak jiné než úzké mít nemůžu, mami. To je přeci jasný) má málo.
A do toho přijde syn s tím, že přišel za poslední týden ve škole o dvě čepice... Takže si otevřu čokoládu od Mikuláše na nervy a jdu hledat na netu pěknou čepici... Snad už fakt letos naposledy.

Osm

Z práce jsem dorazila rovnou do velkých příprav vánoční tomboly, kterou si vymysleli kluci ve škole. A chystat se to musí samozřejmě u nás... Všude hromady papírů, provázků, mašliček... a mezi tím sušenky... a "cizí" děti :D
Nechávám bordel bordelem, ten si děti uklidí samy, až se vrátí z vodáckého kroužku a vyrážíme na návštěvu ochutnat letošní první vanilkové rohlíčky... 
Doma pak vlastně poprvé... od doby co mám FF.... vytahuji svůj Primoplan. Nějaká ta vánoční kolečka bych s ním letos ještě nafotit měla, když mu to jde tááák skvěle.  

Sedm

Odpoledne nás dnes čekají vánoční nákupy a rychlá návštěva u Veru. Jinak je to úplně obyčejný den... 

Obyčejný a voňavý... jako vždycky.

Šest

První třídní schůzky s novou třídní učitelkou dětí... Připravovala jsem se na nejhorší. V podstatě denně mívám pocit, že větší lajdáky doma nikdo mít nemůže... Jeden den nemají zadání úkolu... druhý den zadání mají, ale nějak si zapomněly vzít učebnici... a když mají zadání i učebnici, musí psát úkol na papír, protože sešit zůstal ve škole... Pořád dokola. 

Ale dnes si užívám pocit mateřské hrdosti :D ... Jsou to bordeláři, bohémové, škrábou jako kočky,... ale podle třídní učitelky mají to, co jsem si pro ně vždycky přála... Nadprůměrnou inteligenci a srdce na správném místě. 

Teď bych asi měla jít vyfotit ten čurbes u nich v koupelně, abych se vrátila do reality. Ale než mě opět naštvou, chci si ten pocit chvíli užít... A tak vyndám ze skříně svoji vánoční zástěru po prababičce a jde se na cukroví. Letos ho bude opět hodně. Poprvé na to ale nejsem sama... i na tohle jsme teď dva. 

Pět

Rýma pokračuje v plné síle a plánované focení půlročního miminka se překládá na pátek... Musím k tomu přistupovat zodpovědně.

Zahálet se ale nesmí, takže foťák jsem dnes v ruce samozřejmě měla... Hrnečky naštěstí ode mě rýmu nechytí ;-)

Čtyři

Zase sedím celý den u počítače. Děti si vedle mě kreslí... a venku mrzne...

Tři

Sobota, pro mě další pracovní den. Začala jsem ráno a skončila těsně před devátou. Už dneska nemůžu... Normálně teď vysedávám u počítače i déle, abych všechno stihla, ale dneska umírám na rýmičku... A to doslova. :D

Odpoledne jsme si alespoň na chvíli zašli do centra. Děti bruslily, my jsme si dali svařené víno v jednom z dřevěných stánků, které každé Vánoce na náměstí vyrostou... A odtud je i tohle srdíčko...

Dva

Říkala jsem si, že dnes si dám k obědu jen něco lehčího, zdravého... Třeba proto, že za pár hodin nás čeká vánoční večírek s přáteli v Ambiente, což znamená takovou hromadu zkonzumovaného jídla a pití, že bych měla být na dietě už tak někdy od června :D

No a zase je všechno jinak. Protože mi "někdo" donesl domů až pod nos ještě teplé, voňavé, obrovské trdlo... 

Takže čert to vem. Diety ať si drží někdo jiný. 

Jedna

Vánoční výzdobu doma dělám většinou až těsně před svátky. Je to taková moje třešinka na dortu, až když mám napečeno a uklizeno... A věnec na vchodových dveřích nám nevisel vlastně nikdy... Letos je to poprvé.

V neděli večer volá ségra a povídá: "Vezměte si baterku a pojďte si vybrat do auta adventní věnec. Jsme u vás za chvíli"... A tak jsme šli a vybrali si tenhle "neadventní"... A chceme na něj koukat každý den.