Stránky PROJECT 52 ... ROK 2015

Why Not? p.h.o.t.o.

Moje fotka
"What uses having a great depth of field, if there is not an adequate depth of feeling?" W. Eugene Smith

pátek 27. září 2013

Z naší kuchyně

Když už jsme většinu léta trávili doma sami... S dvěma angínami pana B. a věčně zaneprázdněným tatínkem... Neodolala jsme tomu, abych alespoň občas vytáhla foťák a cvakla si některou z našich dobrot.
Jak už jsem několikrát zmiňovala, vařím a peču denně. Ani ne proto, že bych tak ráda měla ruce od mouky nebo si vychutnávala kroužení vařečkou, ale spíš proto, že si užívám ten okamžik, když rodině chutná... Ty rozzářené úsměvy dětí, když otevřou dveře a zavolají: "Maminkooooo, tady něco voní"... A taky si uvědomuji, že to, co jíme, nás ovlivňuje víc, než jsme ochotni si připustit... Takže takhle se baští u nás ;-)

Bazalkový sorbet


Borůvkové koláčky a koláče :-)


Borůvkový Eton mess s mátovým cukrem


Hermelín plněný fíkovou pastou se sušenými švestkami


Domácí vanilková zmrzlina s olivovým olejem a fleur de sel


Játrová paštika s brusinkami


Pudink z podmáslí s domácí marmeládou z růžových květů


Tvarohové knedlíčky v perníku se švestkovou omáčkou



11 komentářů:

  1. Veru.... se normálně stydím,že rodinu zanedbávám :-) .....je to náááádhera a dala bych si úplně všechno....no játrovku asi ne (nejím maso) ,ale i ta vypadá luxusně :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Veroniko, welcome back:))
    Ty nás teda napínáš, co se vám mohlo přihodit?
    Nechcete mě adoptovat? Ty jsi prostě úžasná, tolik dobrot a taky to máš hodně kreativní, nic obyč. Takovou mámu/manželku by chtěl doma určitě každý. Já fakt žasnu nad větou peču vařím denně, my by jsme to ani nestačili konzumovat.
    Mě by hrozně zajímalo jak máš velké děti, tipuju, že máš doma to co já, jen o nějaký ten rok dál. Moje děti 2 a 4 roky. Ráda bych věděla, jestli v bodě, kde jsi ty, je toho času na to pečení vaření a vůbec více času, nebo jak to děláš? Já mám pocit, že nestíhám nic. Měj se pěkně a držím ti palce:)) monika.benes@tiscali.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, děkuji moc. Dětem je čerstvě sedm. Oběma :-) S nástupem do školy je toho času méně a v podstatě poslední měsíc létám jak hadr na holi. O odpočinku a času pro sebe, nemůže být řeč, ale mně to nevadí. Jsem zvyklá... Ono s dvojčaty a bez babiček a dědečků je to fofr od prvního dne :-D
      A co se nám přihodilo? No vlastně to nejméně pravděpodobné, absurdní, nečekané, co se stát mohlo... ale pustím to ven, až docpu fotky do projektu. Pochopí to pak každý. Jen prostě nestíháááááám :-)

      Vymazat
    2. Jé, Verun, tak to jsem fakt nepoznala, že jsou to dvojčata, já myslela, že chlapeček je mladší, no co už:)) Ach jo, tak to jsi mě s tím časem nepotěšila, vyspíme se až v hrobě, co? No já doufám, že to bude dřív. Tak zatím a už se těším na další foto. M.

      Vymazat
    3. Aha, tak už chápu, no vlastně nechápu. Musela jsem se ujistit, jestli jsem si nespletla blog...trochu šok, ne? Verun, já ti tak záviděla, když jsi dělala týden 16. a teď? Brečela bych s tebou. Mě už taky napadlo, co by bylo, kdyby. Na začátku láska, pak děti a už věřím těm, co říkají, že manželství je makačka. Ráda bych to ustála, aspoň než vyrostou. Ne, že by to bylo nějak hrozné, alespoň ne jak u vás, ale jednoduché taky ne. Tak se drž a foť:)) M.

      Vymazat
    4. Moniko, je to tak. Manželství je makačka... zvlášť když člověk zjistí, že asi celou dobu maká za dva...
      Ale jo. Bylo to krásných 17 let a jsem za ně vděčná. Nezměnila bych na nich absolutně nic. Myslím, že všechno je tak, jak to být má a všechno špatné je pro něco dobré. Zvládla jsem horší věci a vždycky jsem se postavila na nohy ještě silnější a i teď mi dochází, že mám vlastně před sebou velkou šanci změnit život a že je to možná dar.

      Vymazat
  3. Tak až příště přijedu tak ať je hezky všechno na stole, hlavně tedy ten hermelín mňáááám :))))) Nádherné fotky a si fakt úžasná kuchařka!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Ach jo, Veroniko, tohle nečtu s potěšením jako Vaše předchozí příspěvky. Je mi to moc líto, ač jste pro mě vlastně úplně cizí člověk. Neberu Vás ale úplně jako cizího člověka, s oblibou sleduji Vaše skvělé fotky a považuji Vás za fotografku, která mi dodává spoustu inspirace a jejíž práci moc obdivuju. A co Vás tak sleduju, je mi jasné, že se s dětmi dozajista protlučete. Moc Vám držím palce. Všem.
    A ikdyž na sladké nejsem, sbíhají se mi sliny nad těmi dobrotami.
    Jaromír

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaromíre, hrozně moc děkuji!
      Znovu a znovu mě překvapují komentáře od Vás i dalších "cizích" lidí tady. Znovu a znovu se ptám, proč Vám i ostatním stojí za to, mi tu zanechat zprávu a tím vlastně i kousek sebe... A pokaždé mě to dostane a zahřeje na duši.
      Takže ještě jednou veliké díky. Moc si toho vážím. Veronika

      Vymazat