Stránky PROJECT 52 ... ROK 2015

Why Not? p.h.o.t.o.

Moje fotka
"What uses having a great depth of field, if there is not an adequate depth of feeling?" W. Eugene Smith

neděle 29. července 2012

Orlík

Včera bylo už ráno jasné, že bude velké horko. A protože jsme se ještě letos na Orlík ani jednou nedostali, byla třeba toho pěkného počasí využít... Sbalili jsme plavky, deku, plnou ledničku jídla a pití a vyrazili na cestu.
Byl to krásný dlouhý den. Chvíli svítilo sluníčko, chvíli ho zakrývaly mraky, ale když začaly padat na hladinu první kapky deště, už jsme byli na cestě do kempu, kde jsme parkovali auto. Té velké bouřce, co se za námi hnala, jsme ujeli jen tak tak :-)













Jestli naše děti něco milují, tak je to salát caprese se spoustou olivového oleje, balzamikovým octem, rukolou místo bazalky a hromadou černých oliv... Rukolu neměli a olivy jsme zapomněli doma, ale i tak nezůstal ani kousíček :-))  









  




úterý 24. července 2012

Motýli

Tak už je neděle a pomalu se chystáme domů... Nasnídat se, sbalit kufry, naházet je do auta a ... Nene, ještě domů nejedeme. Proč trávit celý den na cestách, když to můžeme nechat na večer? Takže opět nasedáme na metro a míříme směr centrum. Míjíme velkolepou stavbu parlamentu v antickém stylu a míříme do parku, kde stojí nádherný Theseův chrám a uvnitř nás čeká překvapení v podobě spousty měděných plíšků... Zlato, jako před tisíci lety, by bylo lepší, ale i s mědí je spousta legrace.
Po osvěžení v našem oblíbeném Starbucks už nás čeká jen
Schmetterlinghaus - pavilon motýlů. Tak rádi bychom tu zůstali déle, ale nejde to. Tropická vzdušná vlhkost a neuvěřitelné horko nás ženou ven... To se prostě nedá... a až teď si uvědomujeme, že příšerných 35 stupňů ve stínu, se někdy může jevit jako vlastně docela příjemný chládeček :-))















A tenhle neposeda mával křídly i při jídle a byl hned tady a hned tam... 
A vlastně vůbec nechápu, jak se při tom může najíst :-)






A tenhle krasavec se před chvílí vyklubal





sobota 21. července 2012

Dlouhý den

Když jsme zběhali Schönbrunn a čtvrť kolem Hundertwasserhausu, vyrazili jsme tramvají zpět do hotelu. Náš cíl byl jasný... Najít nějakou restauraci s rakouskou kuchyní a dát si další vídeňský řízek. Nevěřili byste, jaký to může být úkol v sobotu odpoledne v období prázdnin. Jedna restaurace, druhá, třetí,....desátá,...všechny zavřené. Všude jen cedulka s dovolenou. Skoro se zdá, že nebýt asijských, tureckých a italských restaurací a bister, Vídeň v sobotu umře hlady... Ale nakonec jsme uspěli a jednu tradiční restauraci našli... A ještě s krásným výhledem :-)

A když sedíte opravdu téměř před touhle nádhernou a obrovskou stavbou, i to nejkratší ohnisko Vám vykouzlí takhle úžasně padající stavbu... A to nesrovnáte, ani kdybyste se na hlavu stavěli :-D 






A jedeme se podívat na náš oblíbený Gasometer... Tyhle stavby mě pokaždé dostanou svou krásou... a přitom je to jen obyčejný plynojem.




David... To jsem prostě musela :-)))))))




A aby toho nebylo ještě dost, vyrážíme do Pratru... Většina dětí by už touhle dobou dávno spala... zvlášť po tak náročném dnu... ale ty naše ne. Nechce se jim. A tak dorazíme do hotelu až těsně před jednou hodinou ráno a děti se zachumlají do peřin se šťastným úsměvem na rtech.