Už pět?

Kdo by to byl řekl, že ten čas tak letí? Když mi bylo šest, sedm...říkala jsem si, že až mi bude deset, budu už velká holka....a nic. Pak jsem si říkala, že až mi bude 14, budu už skoro dospělá....a nic. Nikdy to nakonec nenaplnilo ta očekávání, ale jedno vím jistě - Čas se vlekl hrooooozně pomalu....
No a dnes ubíhá tak rychle, že ani nestíhám sundat z nohou žabky a už se brodíme sněhem. A od té doby, co máme naše dvojčátka, letí přímo raketovou rychlostí. Těch 5 let, co je máme, by se skoro vešlo do jednoho mrknutí oka.


Obvykle peču dort podle přání oslavenců....Jednou je pirátský, podruhé princeznovský,...Jenže předěláváme kuchyni a péct se nedá, tak je musím zase "ošidit" jedním nepečeným. Naštěstí nad tou hromadou hořké čokolády, mascarpone, smetany, medu a dalších přísad nikdo určitě nos neohrne.....Balónky jsou nafouknuté a pověšené, sluníčko nachystané svítit až do večera a hosté už se pomalu začínají scházet...

A možná bych Vám měla říct, že kromě mého muže o tomhle blogu nikdo z rodiny neví....Ještě jsem nějak nenašla odvahu, jim ty svoje začátky s focením předvést....Takže Vám nikoho z nich nemůžu zatím ukázat. Nebylo by to fér. I když.....

No ukážu Vám naši babi. Té by to určitě nevadilo. Protože když je někomu dvaaosmdesát a vypadá takhle, tak je škoda ho neukázat ;-)