Stránky PROJECT 52 ... ROK 2015

Why Not? p.h.o.t.o.

Moje fotka
"What uses having a great depth of field, if there is not an adequate depth of feeling?" W. Eugene Smith

neděle 10. prosince 2017

Adventní kalendář

Rok se s rokem sešel a přede mnou je již sedmý ročník našeho tradičního adventního fotokalendáře... 24 dní... 24 fotografií...


Jedenáct
Odpoledne dorazil synovec Matouš pro svou každoroční vánoční fotku. Je to profík, jen dneska ho to pózování moc nebralo a mezi válením sudů a otáčením očí v sloup na mě koukl všehovšudy jednou... A tak mám použitelné dvě fotky... Jednu na novoroční přání a druhou sem do kalendáře... A na té se tváří nejlíp ze všech ☺


Deset
Když jsem včera na Dyzajn marketu viděla tyhle cupcakes, musela jsem je koupit. Bylo mi jasné, že Jasmínce s nimi udělám obrovskou radost... A tak jsem je pak celý den opatrně nosila v krabičce, aby se mi neponičily, až mi málem z toho ledového větru upadla ruka... Jenže co bych pro tu svojí holku neudělala. 
A tak jsme dnes měli "junikorní" snídani a Mínka byla šťastná...
A já jsem šťastná teď, protože po mnohahodinovém nákupním masakru v Praze, jsme už zase všichni doma... v klidu a bez lidí!


Devět
Každý rok je jedno okénko z kalendáře předem naprosto jasné. Obsadí ho totiž náš tradiční vánoční sraz... I když ho plánujeme minimálně půl roku předem, protože to jinak skoro ani nejde, stejně se nám nepovedlo se letos sejít v plném počtu... A tak je nás jen 7 a ty dvě potvory nám dneska moc chyběly.
Společná snídaně, procházka Prahou, Dyzajn makret a odpoledne v naší oblíbené restauraci... A samozřejmě taky svařák, medovina, dárečky... a snaha stihnout si říct všechno, co jsme za ten rok nestihly ještě probrat přes net.
No a abych si ten den užila ještě víc, čekala mě romantická procházka vánoční Prahou .... Ale to už bez holek, jen my dva...



Osm
Jestli byl Iron někdy naprosto k sežrání, tak to bylo dneska. Když jsme si ho po operaci donesli domů, byl ještě omámený narkózou, jemně fňukal a tulil se jak kotě... Teď už opět přichází k sobě a myslím, že zítra z něj bude zase ten poděs, jak ho známe :-)
Abych odevzdala všechny zakázky do svátků, sedím u fotek... ale cukroví být musí a tak večer opět zapneme troubu. Včera jsme pekli do jedné ráno a dnes to nebude asi jinak. Naštěstí si to užíváme. Se skleničkou v ruce a dobrou muzikou je to vlastně zábava... 


Sedm
Iron se nám doslova ztrácí před očima. Ještě před pár dny lítal v kleci sem a tam a ráno nás budil svým hryzáním a poslední týden se to nějak zvrtlo... Seno už nejí, granule nejí, mrkev plive,... z jablíčka si uhryzne kousek... a přes slabounkou kůži mu prosvítá každičký obratel páteře.
Musí se to řešit.  A rychle... Jedna stolička je obroušená tak, že ho řeže do dásně a to ho bolí.
Držte nám palce, zítra nás čeká operace...


Šest
Náročný den... 
Včera jsem si dala do těla, protože mi bylo jasné, že dnes na cvičení nebude čas... A tak ráno vsávám, vůbec se mi nechce, tělo bolí... a to mě čeká pěkných pár hodin v ateliéru... Terezka je krásné miminko, ale zadarmo mi to opravdu nedá... a hodiny běží... a záda trpí. 
Hotovo, dofoceno... rychle na sebe hodit kabát a už letíme s Mínkou do města, abychom stihly koupit výtvarné potřeby do školy, než nám zavřou. Strom svítí, hudba hraje, vánoční nálada všude kolem a my s trdlem v ruce už zase běžíme domů, abych mohla ještě zasednout k práci... Potřebuji kafe... Hodně kafe...


Pět
Tak jsem k Mikuláši dostala tuhle spoustu čokolády... Jenže co s ní?
Hrozně ráda jím. Kdykoliv, cokoliv a v jakémkoliv množství. Postavte přede mě klidně v deset večer slaninu a vychlazené pivo a řeknu jenom: "Mňam"... A tak cvičím. Cvičím proto, abych byla silná, abych byla zdravá a abych mohla jíst... Cvičím doma, sama pro sebe. Nepotřebuji ladit legíny s tričkem, nepotřebuji, aby mi někdo plácal po rameni nebo mi lajkoval fotky na facebooku, jaká jsem cvičenka. Nezajímá mě to... Cvičení je součástí mého života a neumím bez něj být... Jenže i na mě to občas padne... Hormony, špatná nálada, drby... Stojím před zrcadlem, nejsem schopná se obléknout a říkám si, jestli jsou to opravdu všechno svaly nebo jsem fakt tlustá.
A tak jsem nás před týdnem objednala... První měření v životě. Zaručený trapas... A já se modlím, ať je toho tuku 25% nebo míň, jinak si ty svátky vůbec neužiju.
No, prošla jsem. Skoro jsem se trefila... Jenom tu pětadvacítku musíte vydělit dvěma ☺ 
Takže ne, já hubnout opravdu nebudu... nepotřebuji to. Naopak, nějaké to vánoční kilíčko navíc s ledovým klidem přivítám a začnu právě touhle čokoládou... 


Čtyři
Když už nám plápolá v obýváku plamínek první adventní svíčky, začínám mít ten neodbytný pocit, že bych měla začít s pečením. Stejně jako každý rok, i letos to bude ve velkém. Pro naši rodinu je prostě 10 kilo cukroví málo... Už mezi svátky by nebylo co mlsat... 
A tak jsme právě dokoupili poslední potřebné suroviny a jdeme na to. Nameleme ořechy, navážíme mouku a cukr, vyškrábeme vanilkové lusky... a protože bez másla to nejde, zahučí do cukroví i tenhle poklad... 


Tři
Dnes nás čeká tradiční zahájení adventu a rozsvícení vánočního stromu na náměstí. Stromeček z vánočního focení jsme si ozdobili a už nám svítí venku, adventní svícen je taky nachystaný, počasí se kupodivu taky tváří, jako že je prosinec... Takže než vyrazíme ven do té zimy, uděláme si ještě pohodu hezky doma v teple a děti testují perníkové latté ze sirupu, který jsem jim včera uvařila...


Dva
Navařit čaj a grog, nachystat asi milion rohlíků ke svačině, zabalit po dlouhé době do batohu foťák a hned po obědě hurá na pořádný zimní výšlap... I když Agi protestovala už sto metrů od domu, že jí bolí nohy, nakonec těch 8 kilometrů daly všechny děti jako nic... A o nás dvou ani nemluvím. Nás to prostě baví...


Jedna
První prosinec, první pořádně mrazivý den, první fotka v kalendáři... Vánoce mi ještě do hlavy moc nejdou. Zatím neplaším, času dost...