Adventní kalendář 2020

 

Deset let se zrcadlovkou... Deset let s tímhle blogem... Deset let s adventním fotokalendářem...
Tramtadadá, máme výročí... 
Nebude to velké, nebude to jiné než ty roky předtím. Bude to obyčejné jako těch 24 dní, které zbývají do Štědrého dne.

24 dní... 24 fotografií...

Dvacet pět

Tak letos ještě výjimečně jedna fotka navíc... pětadvacátá... Morčátkem to začalo, tak ať to s ním zase končí. 
Před 24 dny vypadal na umření a dnes je z něj zase náš starý dobrý Iron... Prdlouš, co piští, jakmile někoho uslyší zašustit sáčkem nebo jen jít po schodech... A taky pěkný jedlík, který stihl přibrat za těch pár dní zpátky skoro čtvrt kila... 

 

Dvacet čtyři

Venku to vánočně vůbec nevypadá. Chvíli je tma a prší, chvíli svítí sluníčko a v triku byste určitě nějakou dobu v pohodě vydrželi... Zato doma už máme vánoční všechno... Stromeček, kytice po domě, spousty světýlek, vánoční povlečení, dekorace... I ručníky máme na těch pár dní červené...
Stůl pro osm lidí už je také prostřený a teď už zbývá jen čekat, jestli večer to cinkání zvonečku zase po roce uslyšíme...

Dvacet tři

Konečně jsem i nám dospělákům sehnala to správné vánoční povlečení... Ani se nám z té postele nechce ven...

Dvacet dva

Protože máme letos všechno hotové o něco dřív, mohla jsem si s kytkami pohrát už dneska... Čekají na den "D" nachystané a naaranžované ve vázách v garáži, hezky v chladnu a temnu... 

A věnec na vstupní dveře máme letos, stejně jako vše ostatní, červeno-zelený a pořádně roztomilý...

Dvacet jedna

I když černobílá kombinace, kterou jsme měli poslední dva roky na Vánoce, je moje srdcovka, chtělo to změnu. Ráda totiž rodinu pořád něčím překvapuju... 

Dnes jsem to tu začala pomalu chystat na stůl a děti kolem kroužily, komentovaly, chválily,... Je moc fajn, že se toho všeho účastní a že mají na věci svůj názor. Že už dávno řeší bytový design, doplňky, barvy,... Všechno k sobě musí ladit a pasovat... No prostě celá já :-)...

Dvacet

Představte si rejžák, kýbl s vodou a sto metrů bílé dlažby... Nejnáročnější část předvánočního úklidu... Takže dnes jen úplně pracovní kuchyňský rychlocvak, výjimečně se mnou osobně, v černé skleněné nástěnce. Právě jsem z ní totiž sundala všechny fotky a obrázky, vyleštila ji a přímo se k té fotce nabízela... Na nic lepšího dneska není chuť ani energie... 

Devatenáct

Každý rok se před svátky s Michalem vypravíme do Prahy, abychom vybrali pár lahví lepšího alkoholu, které tady kolem běžně neseženeme... Jak pro sebe, tak pro rodinu jako dárky... A já si  pokaždé vyberu tu nejhezčí lahev ginu, která mi zrovna padne do oka (protože jinak ginu skoro vůbec nerozumím) a tu pak hezky pomalu při pohádkách společně vypijeme...

Osmnáct

Jasmínka má ráda kapelu One Direction. Opravdu moc... A protože její kamarádka Lara to dobře ví, a protože je navíc hrozně šikovná, dostala od ní Mínka k Vánocům tenhle naprosto boží svetr...
A co má One Direction ještě společného s dneškem? Třeba to, že dnes se spustil prodej vstupenek na první a jediný koncert Louise Tomlinsona v Praze... I když jsme seděli u počítače včas, než na nás došla řada, bylo těch pár lístků fuč... Půl dne se u nás doma plakalo... A půl dne jsem věnovala shánění, telefonování, ověřování, dopisování... A mám je.
Správný mámy přece umí dělat zázraky... 

Sedmnáct

Pamatuju si, co jsme si za dárky k Vánocům dávali kdysi ve škole my. Čokoládu, plyšáčka,... Prostě drobnosti a to ještě jen s dvěma, třemi kamarádkami... 

Zato Mína a její holčičí parta, to je už jiná liga. Dárky k narozeninám i Vánocům vymýšlí s mnohatýdenním předstihem, aby udělaly opravdu radost. A kromě těch, které jim koupila, vyšila po večerech každé z nich po jedné parádní látkové tašce...

Šestnáct

Mám ráda strohost a jednoduchost... Ale na svátky je trocha toho vánočního kýče prostě nutností...
A miluju to...

Patnáct

Když máte doma chlapa, který se do vás platonicky zakoukal už v době, kdy jste měli o 20 kilo tuku víc, má to obrovskou výhodu...
S naprostým klidem můžete totiž ty hektické předvánoční dny trávit s hromadou čokolády u ruky...

A on vám bude stejně každý den opakovat, že jste ta nejkrásnější ženská na světě...

Čtrnáct

Dneska byl den na houby... Tedy naštěstí jen ty s octem. 
Já ně ně měla takovou chuť, že jsem tu obří sklenici musela načít... Už aby zase rostly...

 

Třináct

Téměř každý rok zařadím jeden nový druh cukroví... Ochutnáme, vyzkoušíme a když ho naše přísná rodinná rada schválí, upeču ho za rok znovu. 

Letos budou asi koukat. Žádné máslo, bílý cukr ani vejce... Tahle srdíčka jsou plná chia semínek, kokosového cukru i oleje. A karamel z kokosového mléka uvnitř... Uvidíme, jestli tohle doma projde...

Dvanáct

Tradiční předvánoční sobota... Takže práce a zase práce... Alespoň jsem se zařekla, že dneska žádné fotky. Moje zápěstí už ten nápor posledních dní úplně nezvládá. 
No a nebyla bych to já, kdybych si nevymyslela další blbinu.  Takže se tu vztekám u vyrábění papírových ozdob a jsem ráda, že mě práce, s všemi těmi uplakanými miminky, naučila téměř stoickému klidu... 

Protože jinak by ten blbej, hnusnej, nespolupracující papír letěl po deseti minutách do koše...

Jedenáct

Dnešní fotka je hlavně na Jasmínce... Já totiž klasicky lítám od jedné práce k druhé, abych to všechno stihla a nevytvářím asi nic, co by vás mohlo bavit... 
Tak tady máte její obrázek, o který jsem ji požádala... Na Vánoce u nás totiž musí být i ta nástěnka v kuchyni vánoční...

Deset

Zatímco mě čeká další dlouhý den u počítače a večer u cukroví, někdo se v klidu cpe už teď... 

Linecké mají u nás doma totiž rádi úplně všichni... 

Devět

Včera jsme s cukrovím končili až o půlnoci. Michal hlídal troubu, Mínka mi pomáhala plnit formičky a nálada byla tak výborná že jsme chvílemi brečeli smíchy... A to doslova...
Dnes nás čeká pokračování, tentokrát s válečkem... A protože došel vanilkový cukr, byla potřeba ho udělat... Zatímco dóza plná vůně z vanilkových zrníček má u mě v kuchyni svoje stálé místo už spoustu let, ten kupovaný byste u nás doma hledali marně... 

Osm

Sehnali jsme vánoční stromeček... Samozřejmě ten nejkrásnější ze všech... A jde se konečně péct...

Sedm

Nemám moc ráda tyhle zimní dny, kdy je celý den tma... Za tmy začínám fotit a za tmy končím...
I když dnešní miminko bylo naprostý andílek, potřebuju chvíli pauzu...
A dávku kofeinu ze svého medvědího hrnku... 

Šest

I já mám letos svůj vlastní adventní kalendář. A je to ten nejkrásnější kalendář, který jsem kdy měla.
Včera mi ho s úsměvem na rtech osobně dovezla Markéta, majitelka Passion Bars.
Proč osobně? Prostě proto, že nechtěla, aby někdo dostal svůj balíček pozdě... A ještě mi k němu přibalila spoustu dobrot navíc. A já mám z toho všeho obrovskou a nefalšovanou radost.
Je krásné vidět dalšího člověka, který dělá svou práci opravdu srdcem...

Pět

I když Mikuláš chodí k většině lidí až dnes večer, u mě už byl... Mám sice podezření, že na to nebyl sám a že se spolčil s někým z dětí,  ale pátrat po tom nebudu....
Když jsme se vraceli včera v noci s Michalem z večeře, na terase bylo nezvykle moc světla. Všude hořely svíčky, na stole seděla spousta zlatých medvídků a uprostřed zářila tajemná krabice plná světýlek s nápisem "Verunce od Mikuláše"... Žádný uhlí, žádný brambory,... Tady byl někdo asi mooooc hodný...

Čtyři

Když se mi nepovede sehnat něco, co chci, prostě si to vyrobím sama... Věci do ateliéru i na focení venku, nejrůznější dobroty, doplňky, dekorace domů,... 

Teď jsem NUTNĚ potřebovala pár hvězd do ložnice nad postel. Pár menších, ale i něco většího... Asi tak metr...
Mám je...

Tři

Přes noc napadl sníh... To je u nás v Berouně poslední roky opravdu veliká událost. Možná ho uvidíme ještě jednou, dvakrát. A možná už taky třeba ne...
Přesto tu dneska fotka sněhu nebude... Protože když vám na šest týdnů zakážou dělat vaši práci, je pak den, kdy ji dělat konečně zase můžete, ještě větší událostí než těch pár vloček na trávníku...

Dva

Až mi dojde, že se Vánoce nezadržitelně blíží, začnu zase šílet, že to letos všechno nestihnu... Respektive šílím každý rok a vždycky to vyjde.  Ale co kdyby...
 Takže co se týká výzdoby doma, pořád se držím zuby nehty barev podzimu, suché trávy, podzimních dekorací,... Ale aby se neřeklo, pár světýlek už jsem vyndala. Ta udělají radost kdykoliv...

Jedna

V šest ráno se otevřou dveře do ložnice a vtrhne Mínka s pláčem, že Iron přes noc hrozně zhubnul, je studený a sotva chodí... Bohužel tahle morčátka mají tak rychlý metabolismus, že když nejsou v pohodě, ztrácí se vám doslova před očima... To do odpoledne nepočká, musí k doktorovi hned, jak otevřou.

Sedím napůl oblečená u fotek, dopíjím kafe a snažím se pokračovat v tom, co jsem včera za těch šestnáct hodin u počítače nestihla... 

Volá učitelka. Bártovi je špatně od žaludku, mám si ho okamžitě přijít vyzvednout... Je osm hodin, sedm minut...
To bude den...