Na poli

Když jsem vyfotila toho svého prvního běláska, byli jsme právě s dětmi na podvečerní procházce. 
Stačí naskočit do auta a za 5 minut jsme v přírodě, tak proč toho nevyužít a děti trochu neutahat. Se spaním je u nás doma boj. Nevím, jestli se tak bojí, že o něco přijdou, ale kdyby mohly, nespaly by vůbec......A tak jsme chodili po louce, po posečeném poli, lezli po balících a skákali z jednoho na druhý, pozorovali krávy...a pak všichni spali, jako když nás do vody hodí...

Neděle

I když jsem donedávna ještě cvakala obyčejným kompaktem, vždycky jsem fotila všechno, co děláme.... Když někam jdeme, i když zůstaneme doma....Když se děti smějí, pláčou,... i když se třeba vztekají, že jim něco nejde. Ty fotky pro mě mají obrovskou cenu a věřím, že pro naše děti, ji jednou budou mít taky. Já jsem za svoje staré vybledlé fotky vděčná, protože dokážou odvyprávět příběhy, které už nikdy neuslyšíme....Protože někdy prostě už není nikdo, kdo by je vyprávěl...

Český Krumlov

Když jsme tu byli minule, bylo to ještě bez dětí....a taky nebylo takové šílené horko. Tentokrát slunce rozpalovalo ulice, město bylo plné turistů se slunečníky nad hlavou a každý kousek stínu byl k nezaplacení. 

ZOO Hluboká nad Vltavou

ZOO v Hluboké je nádherná....Je mnohem hezčí, než jsem si ji představovala. Má prostě úplně jinou atmosféru než ta v Praze, kde jsme nejčastěji. Moc rádi se sem určitě v budoucnu vrátíme. 

A tady jedna smutná holčička. Kluci se nám ztratili a my jen čekaly a čekaly, až si nás zase najdou.

Zámek Hluboká

Stejně jako velká spousta z Vás, i my jsme minulý víkend navštívili Hlubokou. Bylo hrozně horko, sluníčko pálilo, mraky nikde....a při prohlídkách se fotit nesmělo....tak je těch fotek jen pár, aby bylo vidět, že jsme tam opravdu byli :-)

A ještě Vám rovnou představím naše dva poklady. Většinu dne zlobí, ale to  děti musí, je to jejich práce....A ty naše na tom dřou opravdu tvrdě :-))

Paní Žába

Aby panu Motýlovi nebylo smutno, tak mu sem přidám paní Žábu. I když ti dva by si spolu asi moc nerozuměli....Ale tak už to v životě někdy bývá.

Pan Motýl

Jsem fotograf samouk, co vzal do ruky zrcadlovku doslova před pár dny. Vždycky koukám na nějakou svou fotku a chvíli se mi zdá, že se povedla....Jen nevím, jestli je na tom alespoň střípek pravdy, nebo je to jenom okouzlení kvalitou, kterou mi můj starý digitální foťák nemohl nabídnout....A protože naše děti hrozně rychle rostou....mnohem rychleji, než bych si přála....tak začnu motýlem. 

A až za rok na louce ulovím dalšího stejného běláska, snad bude vidět, že jsem na sobě ten rok makala.