Kašel

Už je to tady...První letošní absence ve školce kvůli teplotě a ošklivému kašli. 
Teď už vím, že od zítra budu mít doma oba prcky, ale včera jsme tu ještě byly jen my holky - já, slečna M. a naše čivava. Žádné z těch dvou se ráno moc vstávat nechtělo, tak jsem je nechala, dokud se neprobudí samy...a pak jsme se celý den mazlily, povídaly si, vařily, tvořily...a nakonec se našel i čas na pohádku na DVD....O Barbie, samozřejmě....Ta by nám totiž u těch našich kluků neprošla, když jsou doma  :-)

Jak jsme blbli v lese

Tentokrát jsme se při focení soutěžních fotek pořádně vyblbli. Sbalili jsme doma krabici serepetiček a vyrazili do lesa.....Úplnou náhodou jsme našli naprosto úžasné místo...kameny, mech, kapradí....jako v pohádce. 
Moje představa o fotce byla jasná, teď už jen přesvědčit děti, aby spolupracovaly....Slečna M. hrála svou roli naprosto úžasně. Byla nadšená, že hraje vílu...No a pan B. taky pózoval jedna radost, jen... Prostě berme to tak, že  jeho ksichtíky k němu prostě patří :-))
No a aby víla na fotkách létala opravdu poctivě, bylo třeba, aby létala i ve skutečnosti....A nemusím Vám určitě říkat, kolik legrace jsme si při tom užili a že létali oba ;-)

Pohádka

A je tu další kolo soutěže....Jarka vymyslela téma "POHÁDKA" a tak mozkové závity šrotují, co to dá :-)...A o čem je moje pohádka?

O tom, jak malý kluk v lese zahlédl vílu. Nevěřil vlastním očím, ale bylo to tak....Skutečná malá víla...Chytil ji opatrně za křídla, prohlížel si ji a pak s ní trochu škodolibě zatřepal, až jí zhasl plamínek svíčky v lucerničce.

Víla se ho bála, protože byl proti ní tak strašně moc velký a tak strašně moc silný.....A kluk se zastyděl, protože si uvědomil, že i on se občas bojí dospělých, protože jsou proti němu tak moc velcí a tak moc silní....a vílu si posadil na ruku a utěšoval ji.....A pak si dlouho, možná až do tmy, povídali o tom, jaké to je, cítit se malý v tom velkém převelkém světě.

Čaj, čaj, čaj

Nebojte, nezapomněla jsem na Vás ani na focení....Venku je divně, sluníčko se dlouho neukázalo a tak se častěji zdržujeme doma...Zazimujeme zahradu a stejně tak se chystáme na zimu i v kuchyni a pečeme ovocné čaje.

Kontrasty

A je tu další kolo soutěže. Tentokrát na téma "KONTRASTY". 
Téma jsem vymýšlela já a nakonec jsem jako ostuda cvakala fotku na poslední chvíli, než úplně zapadne sluníčko, den před uzávěrkou. Slibuji, že příští kolo se polepším :-)))

Tak tohle jsou ruce naší slečny a mojí babičky....5 a 82 let...Těch 77 let vytvořilo z kůže a svalů a šlach něco, na co krajina potřebovala celá staletí...A i když nad tím kolikrát ohrnujeme nos a odvracíme oči, tohle je život. 
Nevím jak vy, ale já v těch křivých prstech a zvrásněné kůži vidím neskutečný kus krásy.

JEDOVATÁ KRÁSA

Je krásná, barevná...ale duši má černou a temnou...a v srdci jed

Ještě pár

A ještě pár černobílých.... 

 

Nojo, opravdu jen dvě :-)

Až do tmy

Jak už to u nás bývá, procházka se protáhla téměř až do tmy. Sluníčko pomalu mizelo za obzorem, ale dobrý nálada v žádném případě.
Zastavili jsme se na hřbitově, zapálili svíčky babičkám a dědečkům a pak....Ne, domů jsme opravdu ještě nejeli......Slíbili jsme dětem dopravní hřiště, v kufru auta už jsme měli naložená jejich kola, tak to nešlo jinak...